Výsledky výzkumu

Výzkum pomocí dotazníků probíhal celý rok. Studenti obcházeli jednotlivé bývalé absolventy a přesvědčovali je, aby vyplnili dotazník. Tento zdánlivě snadný úkol se ukázal být nadmíru obtížným, neboť většina bývalých absolventů projevila pramalé nadšení z dotazníku a pramalou ochotu k jeho vyplnění. Výzkumný tým ve složení Tomáš Mosler, Michal Zhoř, Jan Řehůřek, Radka Jedličková a Petr Zachoval vyhledali podle zadaných adres 500 absolventů, některé navštívili i víckrát, aby se setkali s neochotou, případně s nepublikovatelnými odpověďmi.

Částečně vyplněných dotazníků nashromáždili necelé tři stovky, celý dotazník bylo ochotno vyplnit jen 80 respondentů.

 Úsměvné příklady některých odpovědí uvádím ve zkrácené formě.

Na gymnáziu studentům chyběly například odborné exkurze na pitevnu, obsluha v jídelně, hudba o přestávkách, více volných dnů.

Na otázku, které předměty se studentům zdálo zbytečné studovat, odpovídají většinou na úrovni bulvárního tisku, že jim vadily zejména osobnostní vlastnosti některých učitelů a absence rodilých mluvčích ve všech vyučovaných jazycích.

Otázka, co bývalým studentů na gymnáziu chybělo, vzbuzovala u tázaných největší emoce. Ze seriozních odpovědí uvádím následující příklady: praktická stránka přírodovědných předmětů, málo hodin českého jazyka i cizích jazyků, rétorika; vlastenectví; více samostatné práce a prezentace před ostatními; diskuze, rozbor témat do hloubky; výměnné stáže do zahraničí; historie 20. století; vstřícnost k individualitě žáků.

Porovnáme-li situaci z devadesátých let se situací dnes, všimneme si rozdílu takřka ve všem: dnešní studenti mohou týdně využít čtyři hodiny mateřského jazyka a dalších až osmi hodin cizích jazyků, téměř ve všech předmětech jsou žáci nuceni  samostatně vytvářet prezentace a obhajovat své názory, mají možnost zapojit se do rozmanitých projektů. 

Bývalí absolventi byli ochotni poskytnout nejméně odpovědí na otázky, které pro nás vzhledem k zaměření projektu byly nejdůležitější. Jsou to otázky týkající se výše platu, genderových stereotypů, spokojenosti se stávajícím životem, zda se věnují oboru, který vystudovali, a doby strávené na úřadě práce.

I tak jsme zjistili překvapivé skutečnosti, vysokoškolsky vzdělané ženy mají např. vyšší plat, když už mají děti, než jejich bezdětné kolegyně. Zde jsme předpokládali poměr přesně opačný, že bezdětné ženy budou mít vyšší příjem než matky s dětmi. Rozpor v očekávání a zjištěné skutečnosti se dá vysvětlit tím, že na otázku týkající se platu odpověděly jen úspěšné manažerky a jiné dobře finančně ohodnocené ženy, které se nám chtěly pochlubit, že dobře zvládají kariéru i mateřství. Hůř placené ženy matky nám na tuto otázku neodpověděly. Zde jsme tedy narazili na jeden z genderových stereotypů.

Nejvyšší vzdělání mají bezdětné ženy.

Se svým životem jsou spokojeni absolventi, kteří zodpověděli všechny otázky dotazníku. Nespokojení odpověděli pouze některé otázky, s čím jsou nespokojeni blíže nespecifikovali. Můžeme se jen domnívat, že jejich profesní a osobní dráha se neubírá směrem, kterým by chtěli, nacházejí se v nějakém bodě zlomu a ještě nemají vytvořený hodnotový žebříček, na kterém by mohli stavět. Jejich odovědi statisticky dále nezpracováváme.

Vystudovanému oboru se věnují všichni bývalí absolventi. Zde jsme měli k dispozici materiály i z neúplných dotazníků. Jednalo se o odpověď, kterou se nám podařilo vypáčit od 276 lidí. Každý z nich přiznal, že nakonec mu v životě každé vzdělání bylo dobré a alespoň částečně je používá ve stávajícím zaměstnání.

Zajímavé odhalení přinesl i dotaz týkající se doby strávené na úřadě práce. Odpovědi se příliš nelišily, bývalí absolventi se shodují, že na úřadě práce strávili minimální dobu.

Za výzkumný tým: Mgr. Věra Venerová