Rozhovor s Tomášem Trumpešem, zpovídala Radka Jedličková

Jsem moc ráda, že jsem si vybrala právě Tomáše Trumpeše, protože jeho práce mě prostě baví a ráda čtu jeho články. Tomáš je novinář v regionálním týdeníku Boskovicko, především kulturní a politický redaktor, a zároveň režíruje a vede divadlo NABOSO. Náš rozhovor se měl týkat sociálních a profesních rozdílů mužů a žen, ale jelikož je to člověk opravdu inspirativní, ptala jsem ho také na jeho práci, na to, jak je spokojený a hlavně na to, jak to v takové redakci vůbec chodí.

S Tomášem jsme se sešli přímo u nás na gymnáziu, což bylo určitě příjemné, protože si mohl zavzpomínat na léta, kdy tady studoval.

Nejdříve jsem se snažila reagovat na jeho odpovědi ze základního dotazníku.

Dost mě překvapilo, že studoval dvě vysoké školy a ani jednu nedokončil a i přesto pracuje v oboru, který studoval. Když jsem se zeptala, zda si myslí, že by žena po tom, co nedokončila dvě vysoké školy, měla stejné šance na získání pracovního místa, odpověděl, že v novinařině nejspíš ano, protože v této branži jsou si ženy rovny s muži a nejlepší novináře, které potkal, byly novinářky. Hodně mě překvapilo především to, že jeho životní zkušeností je, že je lepší šéfová než šéf a že se mu lépe spolupracuje se ženami. Řekla bych, že Tomáš má se ženami dobrou zkušenost, co se týče spolupráce. Moje další otázka se týkala platu. Ptala jsem se, jestli si myslí, zda by žena na jeho pracovní pozici měla stejný plat. Tomáš s klidem a jistotou odpověděl, že u nich v novinách určitě. Novinařina je práce časově nepravidelná, proto jsou Tomášovi kolegové často spíše mladší lidé, kteří zatím nemají děti a mohou být, co se týče času, flexibilní. Což je ovšem pro ženy opět více limitující než pro muže. A s tím souvisí i další věc, která mě mile překvapila. Tomáš je v novinách nejdelší dobu ze všech nynějších zaměstnanců. A proto má i tu zkušenost, že se ho kolegové ptají na radu a vůbec si na to nemůže zvyknout. Ale hlavně to, že v redakci pracuje externě většinou tak sedm až osm lidí a i přesto nabízejí možnost praxe pro studenty žurnalistiky, se kterými pracují i na jiných projektech. Člověk by si řekl, že Boskovicko jsou malé regionální noviny, ale rozhodně tomu tak není. Já osobně, když už čtu nějaké regionální noviny, tak jedině Boskovicko. Jsou to noviny, které se zaobírají věcmi do hloubky, vyhledávají zajímavá témata a rozhodně sledují i to, co se děje po celé České republice a snaží se na to reagovat, protože i to ovlivňuje nás, občany Boskovic a regionu.

Vyptávala jsem se na spoustu dalších věcí, které mě zajímaly, a narazili jsme přitom na to, že Boskovicko letos slaví 25 let od založení a je to, jak sám Tomáš řekl, „dítě listopadové revoluce“. Bavili jsme se o tom, jak internet změnil myšlení lidí a o tom, jak to ovlivnilo světová i místní média.

Ale to, co mě zajímalo nejvíce, bylo to, jak se dostal k natáčení videa, ve kterém zpovídá kandidáty komunálních voleb 2014. Odpověděl, že to vymysleli společně s kolegou Tomášem Znamenáčkem (taktéž absolventem boskovického gymnázia), protože když je člověk novinář, tak nepíše zadaná témata, ale musí umět také témata vyhledávat, vymýšlet a navrhovat vhodné formy pro jejich zpracování. A to mě donutilo zeptat se, co by si myslel o tom, kdyby na jeho místě byla žena. Trochu nešťastně odpověděl, že muži, kteří v politice výrazně převažují, už předem vůči ženám cítí nedůvěru a reagují na jejich otázky často méně vstřícně a přezíravě. A proto je dobře, že se ženy čím dál víc snaží angažovat v politice a dalších profesích, které byly dříve pouze pro muže. Oslnil mě ale svou odpovědí, že by na jeho místě nejspíš byla žena i lepší, protože ženy více sociálně žijí, zajímají se. Mají děti, jezdí s kočárky, ví, kde je co potřeba a vnímají a vidí svět často v daleko širších a hlubších souvislostech. Na druhou stranu si ale myslí, že právě počáteční nedůvěra vzbuzuje v ženách tu nervozitu a strach, která jim většinou brání dosáhnout úspěchu oproti mužům, ale že má pocit, že se to v poslední době zlepšuje, v což taky doufám jako žena.

S Tomášem jsme se shodli v mnoha věcech tykajících se jeho práce, života, ale taky ve věcech týkajících se právě gymnázia. Byl to skvělý pocit, promluvit si s někým, kdo jen tím co dělá, dokáže vyjádřit, jak ho jeho okolí a především profesoři na gymnáziu dokázali inspirovat a motivovat, jak mi sám prozradil. Skvěle jsme si rozuměli a doufám, že to nebylo naše poslední setkání.